Uplynuly téměř čtyři roky (psáno v roce 2005), co se členové Historického spolku v Tlumačově rozhodli pro obnovu tlumačovského hanáckého kroje. Netušili ovšem do jak velkého projektu se pustili. Ihned od prvopočátku si předsevzali přiblížit se co nejvěrněji krojům původním. Nejprve bylo zapotřebí zjistit zda se nějaké kroje uchovaly do současnosti a zda je vlastní soukromá osoba nebo některá muzea z okolí. S jistotou jsme věděli, že mužský kroj se nachází ve sbírkách olomouckého muzea po Dr. Ignáci Horníčkovi. Po domluvě s tamní etnografkou jsme mohli muzeum navštívit a kroj, který jsme znali jen s černobílých fotografií spatřit a pořídit patřičnou dokumentaci. Poté započalo horlivé shánění materiálů. Bohužel materiály, ze kterých se v minulosti kroje zhotovovaly v současné době téměř neexistují a museli jsme je nahradit dostupnými materiály dnešní doby. Totéž platí o barevných odstínech materiálů, ke kterým bylo těžké se přiblížit.
Co se týká ženského kroje tak u toho to bylo podstatně komplikovanější. Celý ženský kroj nebylo v podstatě možné vypátrat. Vždy jsme objevily jen části kroje a ty se tak střihově i dobově lišily ,že nebylo čeho se chytit. Naštěstí ženský tlumačovský kroj zachytil na svých akvarelech akademický malíř Karel Zapletal, který při tvorbě spolupracoval s místním učitelem Janem Zbořilem,který v té době vlastnil sbírku tlumačovských krojů. A shoda náhod tomu dala, že jsem objevila ve sbírkách kroměřížského muzea frydky (vesty), které byly vypodobněny na již zmíněných akvarelech. Tím pádem jsme měli vodítko k obnově ženského kroje, a v podstatě se také kroje zhotovily podle těchto akvarelů. Ušití zmíněných krojů nebylo také vůbec jednoduché. U mužského kroje jsme se obrátily na krojového krejčího z Uherského Hradiště, ale finanční částka, kterou požadoval nám nevyhovovala. Poté jsme oslovili paní Alenu Kretíkovou z Tlumačova a přemluvili ji, aby se do rekonstrukce pustila. A dobře jsme udělali! Paní Kretíková přistupovala k samotné rekonstrukci velmi pečlivě a svědomitě, snažila se držet co nejvíce dobových materiálů. Ostatně kvalitu její práce mohli posoudit návštěvníci Hanáckého dne.
Taktéž u ženského kroje jsme dlouho neměli štěstí na dobrou švadlenu. Bylo potřeba sehnat švadlenu, která měla zkušenosti se šitím krojů a věděla jak se správně hanácké kroje šijí. A opět tomu přála náhoda, která nám přivedla do cesty paní Lakosilovou z Vážan, která dříve pracovala ve Slovači a s šitím krojů má velké zkušenosti. I ona přistupovala k této práci zodpovědně a snažila se držet všech požadavků a dostupného dobového materiálu, který jí byl poskytnut. Paní Lakosilová zhotovila čtyři ženské kroje a mimo jiné provedla rekonstrukci a zhotovení košil k mužskému kroji. Kroje byly ušity a nyní nastává ta nejdůležitější fáze a tou je vyšívání. U mužského kroje se výšivky shodovaly na různých dobových fotografiích s výšivkou na kroji Dr. I. Horníčka. Ovšem u ženského kroje se nám výšivky nedochovaly, pouze v pozůstalosti Dr. Horníčka byly objeveny nákresy výšivek límečků k ženským rukávcům, které zachytil již zmíněný J. Zbořil. Ostatní jsme dohledali ve sbírkách kroměřížského muzea, kde nám ochotně pomohla etnografka Mgr.L. Bělíková. Taktéž na nákup vyšívací příze jsme kladli vyšší nároky a to z toho důvodu aby příze byla kvalitní a stálobarevná. Tady se vyplatilo nešetřit finančními prostředky. Poté následovala rekonstrukce výšivek a jejich překreslení na papír a posléze na samotný kroj. Protože jsme nechtěli kroje vyšívané strojově museli jsme se poohlédnout po vyšívačkách, které by byly ochotny se do tak náročné práce pustit. Ale jak se říká „dobří lidé ještě žijí“ a vyšití krojů přislíbilo hned několik žen z Tlumačova. Chtěla bych podotknout, že všechny pojaly tuto práci zcela nezištně a velmi zodpovědně. Proto si dovolím touto cestou poděkovat paní Marii Svobodové, Noemi Hulenkové, Miroslavě Holubové, paní Jitce Fialové, Věře Kytlicové, Julii Kamenské a Marii Ešlerové. Poděkování také patří paní Vojtěšce Vaculové, která nám jako zkušená modistka pomohla s rekonstrukcí a zhotovením klobouků. Dále pak panu Svatopluku Hýžovi z Kelče, který zhotovil ručně šitou obuv ke krojům a panu Janu Jakubu Vražinovi z Kojetína za zhotovení hanáckých pásů k mužskému kroji. Zhotovení čtyř párů tlumačovských hanáckých krojů si vyžádalo stovky a stovky hodin dobrovolné práce a nemalou finanční částku, kterou investovala jak obec, tak sponzoři za což patří velké poděkování. Na závěr bych použila slova paní Jitky Fialové: „Věřím, že hanácká kultura se neztratí, a že vždy se najdou lidé, kteří dál ponesou odkaz a budou předávat svůj kumšt dalším generacím. Musíme si uchovat svoji národní kulturu, vše co je naše, české. Nechceme přejímat cizí vnucovanou kulturu. Jen tak zůstaneme svoji a ve světě respektováni, abychom vždy mohli říci: „me sme, me a me se nedáme.“
Daniela Králová, článek „Rekonstrukce tlumačovského kroje“ z TN 2005