Snad se mnou budete souhlasit, příběhy mají mít zkrátka šťastné konce. Ne vždy tomu ale tak opravdu je. Je dobře, když na svůj problém nejste sami, když se najde někdo, kdo je ochoten vám pomoci. Letos v zimě byl na hemato-onkologickém oddělení FN Plzeň důvod k velké radosti. Část svých krvetvorných buněk věnoval neznámému pacientovi náš spoluobčan Tomáš Dědek (35). Svým nezištným činem tak dal naději na uzdravení pacienta se smrtelným onemocněním. Pomohl zachránit lidský život.
Tomáši, jaká byla tvoje cesta do Registru dárců kostní dřeně?
Psal se rok 2016 a my se vydali s dětmi do Kovozoo ve Starém Městě na nějakou jejich akci. Při procházení kongresovým centrem jsem si všiml stánku „Jedu na dřeň“, tak jsem si řekl proč ne, vyplnil jsem dotazník, zdravotní sestra mi odebrala krev, a to bylo vše. Od té doby jsem už jen čekal, jestli budu pro někoho vhodným dárcem.
Kdy a jak jsi se stal skutečným dárcem?
Koncem roku 2023 mi zazvonil telefon, kde se na druhém konci ozvala sestřička z FN Olomouc, že jsem byl vybrán do užšího výběru k možnému dárcovství. V lednu následovala cesta do Olomouce ke konzultaci s panem doktorem a odběru krve k bližšímu rozboru.
Koncem ledna se mi ozvala sestra z FN Plzeň, že jsem byl vybrán jako vhodný dárce a následovala cesta do Plzně, kde proběhlo další kolo vyšetření a odběrů s následnou konzultací s paní doktorkou, která mi vysvětlila, jak vše bude probíhat, dala mi termín odběru a injekce na podporu růstu krvetvorných buněk, které jsem si aplikoval čtyři dny před odběrem a následovala cesta domů. 16. února mi moje praktická lékařka aplikovala první dvě injekce na podporu růstu. Víkendové dny mi tyto injekce aplikovala moje skvělá žena. V pondělí jsem byl opět u paní doktorky na aplikaci posledních dvou injekcí.
V odpoledních hodinách jsme vyrazili směr Plzeň. Dostali jsme ubytování kousíček od nemocnice v hotelu. Následoval příjem ve FN Plzeň mezi 19:00 – 20:00 hod, kde byl odebrán kontrolní vzorek krve. 20. února v brzkých ranních hodinách byly aplikovány poslední dvě injekce a byl proveden poslední kontrolní odběr krve. Kolem osmé hodiny přišla sestra, že je vše v pořádku a odběru nic nebrání. V 9:00 následoval převoz k separačnímu přístroji a napojení na něj, tady probíhal samotný odběr krvetvorných buněk.
Bál ses?
O strach jako takový nešlo, jelikož chodím pravidelně darovat krev, tak jsem na jehly zvyklý. Navíc sestřičky i lékaři ať už z FN Olomouc či FN Plzeň mi vysvětlili, jak to bude probíhat. Největší obavy jsem měl spíše z toho, že budu ležet cca 4 hodiny s rukama podél těla a nebudu se moct pohnout, neboť z obou rukou je odebírána krev, odváděná do separačního přístroje. Naštěstí jsem měl s sebou svoji úžasnou ženu, která mi byla velkou oporou a vše proběhlo bez sebemenšího problému.
O čem jsi při odběru přemýšlel?
Když nad tím teď tak přemýšlím, tak asi o ničem. Sledoval jsem televizi nebo se díval z okna. Jediné, co jsem si říkal, jestli toho bude dost a zda to pacientovi pomůže.
Peťky, tvé ženy, bych se ráda zeptala, jak to s tebou prožívala ona?
Já jsem z toho, že je Tom dárcem, byla opravdu unešená a nadšená. Nejdříve jsem samozřejmě zjišťovala, jak vše bude probíhat a co to obnáší. Poté už jsem začala řešit termíny kvůli práci, abych mohla být Tomovi oporou, a protože sama být dárce nemůžu, chtěla jsem ho alespoň odvézt, být tam s ním a podpořit ho. Dobré bylo, že dárci mají možnost si s sebou vzít jednu osobu jako doprovod. Takže jsem ho zavezla jak na předběžné testy, tak na odběr samotný, u kterého jsem s ním seděla. Když jsem poslouchala doktory a primáře, jak o všem mluví, nemohla jsem na svého manžela být víc pyšná. I když jsem nemohla udělat víc než být s ním, trošku mu zkrátit čas, pohladit ho, maximálně opravit polštář za hlavou, jsem ráda, že jsem tam byla.
A co byste oba vzkázali ostatním?
Tomáš:
Člověk se nemusí vůbec ničeho bát, lékaři vše krásně vysvětlí, není to vůbec bolestivé. Ano, s odběrem je spojeno i dost cestování, odběry, jisté nepohodlí při samotném odběru, ale ten pocit, že z mých čtyř hodin na stroji dám někomu šanci minimálně prodloužit život nebo dokonce někomu zachránit život. Není to jen o pacientovi, ale o celé jeho rodině, že dostanou šanci se svým milovaným strávit více času, než mu jeho nemoc naordinovala! Krásně tuto situaci s nadějí pro pacienta ztvárňuje seriál Smysl pro tumor, konkrétně epizoda 7, kde je popsáno, co to pro pacienta a rodinu znamená, což my, zdraví, si nedokážeme ani představit!
Svého rozhodnutí nebudu nikdy litovat a kdybych mohl, daroval bych i příště. Doufám, že „můj“ pacient se díky mně plně uzdraví!
Peťka:
Já bych vzkázala všem, kdo váháte s dárcovstvím, neváhejte. Je to něco tak úžasného a nikdo z nás neví, kdy on sám, nebo někdo blízký bude tuto pomoc jednou potřebovat. Dárců opravdu není mnoho, a těch, co potřebují tuto pomoc, přibývá. V dnešní době, kdy se děje tolik špatných věcí, můžeme udělat něco, za co na sebe můžeme být až do konce života pyšní. Dárcovstvím se zapíšete někomu do života. Není to nijak bolestivé. Jedná se pouze o pár hodin vašeho času, ale můžete tím dát někomu jinému ne hodiny, ale roky života, a to už za to opravdu stojí!
Děkuji za rozhovor, Petro a Tomáši!
Možnost vstoupit do Registru dárců kostní dřeně můžete i v tlumačovské ordinaci dětské lékařky MUDr. Gelnarové. Vyplníte krátký dotazník a následně si sami provedete stěr ze sliznic dutiny ústní. Podmínkou pro vstup je dobrý zdravotní stav, věk 18-35 let a hmotnost nad 50 kg. Vstupem do registru se tak stáváte nadějí pro pacienty se smrtelnou nemocí. Nestáváte se automaticky dárcem, daruje asi každý 120. Neváhejte a přijďte se zapsat někomu do života!
Blanka Konečná, dětská sestra
