V těchto dnech oslavujeme 80 let od ukončení jedné z nejtemnějších kapitol v dějinách lidstva – druhé světové války. Tento globální konflikt, který trval od roku 1939 do 1945, přinesl nesmírné utrpení, ztráty na životech a změny v podobě světa, jež mají dopad dodnes. Připomínáme si nejen hrdinství těch, kteří bojovali za svobodu a spravedlnost, ale také se zamýšlíme nad důsledky války a jejími lekcemi, jež nám mají pomoci předcházet podobným tragédiím v budoucnosti. V dnešní vypjaté bezpečnostní situaci je velmi důležité usilovat o mír a porozumění mezi národy.
Při příležitosti tohoto výročí starosta obce p. Petr Horka spolu s místostarostou Mgr. Rajmundem Huráněm uctili památku obětí 2. světové války položením věnce u památníku T.G. Masaryka a kytice u pomníku Vasila Maskaleviče.
Jaký byl konec II. světové války v naší obci? Z Tlumačovské kroniky z roku 1945 vybíráme:
„…Poslední německé jednotky opustily Tlumačov o půlnoci na den 6. května 1945.
Ráno 6. května 1945 (neděle). Po dlouhotrvajících deštích vychází slunce. Naše obec je opět svobodná, jako velká část naší republiky.
Ráno před šestou hodinou vypravily se dvě skupiny občanů naproti rumunským vojákům, kteří byli v bojové linii mezi Otrokovickou Hrabůvkou, Skalkou a Moravou. Ve skupině z Chmelínů šli tito občané: Válek Vilém, Válek Jindřich, Blahuš František a nesli bílý prapor dobře viditelný. Druhá skupina, kterou vedl Juráň Bohumil (franc. legionář) šla od Metlova ke kaštanové aleji za Myslivnu. Upozorňovali na sebe troubením národní písně „Moravo, Moravo“. Po obou skupinách bylo stříleno. Dodatečně se vysvětlilo, že postupující rumunské vojsko, předpokládalo, že je to nová léčka ustupujících Němců. Žádná skupina se však nedala odradit a neohroženě prošla až k Rumunským vysunutým hlídkám, kterým vysvětlili, že Tlumačov je již od Němců vyklizen. Nebylo jim uvěřeno a byly vyslány hlídky. Teprve po návratu výzvědné hlídky a přesvědčení vydali se vojáci na pochod do naší obce. Mezitím odvážní občané: Lad. Matula, Lad. Baďura, Gazdoš Ant., a jiní, s nasazením života odstraňovali miny, kterými byla cesta do Otrokovic zaminována.
Na dolním konci u hřebčince se zatím shromáždilo velké množství občanů s hudbou, národními a sovětskými prapory a všichni očekávali osvobozeneckou armádu. První Rumunští vojáci přišli do Tlumačova až v 8 hodin. Byly to pěší oddíly zablácení a unavení, protože byli v bojovém postavení před obsazením naší obce.
S velikým nadšením a opravdovou radostí jsme tyto frontové bojovníky vítali a objímali. Děvčata obdarovala vojáky květinami, koláči a také vínem. Za zvuků naší hudby si s nima děvčata aj zatancovala. Velitele tohoto frontového úseku, který zakrátko přijel autem, chtěli lidé nosit na ramenou, ale tento to nedovolil. Byl to opravdu slavnostní pochod Tlumačovem. Každý, kdo mohl, se toho zúčastnil. Jenom malé děti a stařenky byly v tyto hodiny doma. Všichni jásali a měli velkou radost, zvláště když velitel oddílu prohlásil, že toho dne v 9 hodin měl být zahájen útok na Tlumačov za podpory dělostřelectva R.A., které stále postupovaly na Kroměříž po druhé straně Moravy.
Rumunští důstojníci a komisař R.A. byli na obecním úřadě uctěni slovanským způsobem – chlebem a solí – teprve potom byli pohoštěni dobrými koláči a vínem.
Na obecním úřadě si chtěli někteří horkokrevní občané vyrovnávati účty se zaměstnanci obecního úřadu. Bohudík nedošlo k žádnému incidentu, neboť zaměstnanci dovedli svoji činnost za okupace vysvětlit a sebe ospravedlnit.“
