Tlumačov - oficiální internetové stránky obce
Dnes je středa, 29.3.2017 - svátek má Taťána, zítra slaví Arnošt
ENGLISH VERSION DEUTSCH VERSION DUTCH VERSION

Historie a památky obce Tlumačov

Podrobná historie obce Tlumačov


Tlumačovský katastr byl díky příznivé poloze v oblasti středního Pomoraví a tzv. Jantarové cestě nepřetržitě osídlen již od paleolitu, jak dokládá nález aurignackého pěstního klínu a nálezy pazourkových úštěpových souborů z mladopaleolitických stanic aurignackého charakteru, které se nacházely v trati Kráčiny. V průběhu 6. tisíciletí př. n. l. byla kultura posledních paleolitických lovců a sběračů vystřídána zemědělskou civilizací mladší doby kamenné – neolit. Nejníže položená neolitická sídliště kultury s lineární keramikou (LnK) leží v údolní nivě řeky Moravy v trati Losky v nadmořské výšce 188 m, nebo v trati Kráčiny, dále v trati Chmelíny s nálezem kopytovitého klínu, a v trati Podskalí. V intravilánu obce (Kurovská ulice) byl v roce 1964 nalezen objekt LnK vakovitého tvaru, na jehož rovném dně ležely dvě celé nádoby.
Z celkové situace nelze vyloučit, že se jedná o pozůstatek hrobového celku. Časový úsek mladšího neolitu až časného eneolitu zaujímá kultura s moravskou malovanou keramikou (MMK), která je součástí rozsáhlého lengyelského kulturního okruhu.

Miska na nožce
Tlumačov, trať Kráčiny: miska na nožce kultury s moravskou malovanou keramikou.

Četná sídliště se nacházejí i na tlumačovském katastru v nížinatém až mírně zvlněném terénu podél řeky Moravy, jak je tomu v trati Kráčiny, dále na výše položeném Slivotíně, Podskalí, v trati Lahůdky, Poddebří, Kopci a v trati Šibinky. Eneolitickou kulturu zvoncovitých pohárů a kulturu nálevkovitých pohárů se podařilo lokalizovat v trati Kráčiny. Pozdní dobu bronzovou s přechodem do doby halštatské reprezentuje na tlumačovském katastru kultura lidu popelnicových polí slezské a plátěnické fáze otevřeného sídliště v trati Lahůdky.

Výběr keramiky z objektu
Tlumačov, trať Lahůdky. Výběr keramiky z objektu.

Menší halštatské lokality se nacházejí v trati Hoštínek, Šibinky a Podrybničí. Nálezy z konce doby halštatské nejsou dosud zaznamenány. Časové období posledních pěti století před zlomem letopočtu představuje doba laténská, která je především spojena s Kelty, nejstarším historicky doloženým etnikem v prostoru severně od Alp. Úrodnou nížinu podél řeky Moravy mezi Tlumačovem a Spytihněví osídlili Keltové již během 4. a 3. století př. n. l. Na katastru Tlumačova se nacházejí keltská sídliště v trati Kráčiny, Lahůdky, Rybníček a Poddebří. Nejčetnější nálezy z výše uvedených lokalit tvoří keramika, zastoupená především charakteristickými svisle rýhovanými situlami – hrnci s ovaleným okrajem, zhotovené z hlíny se silnou příměsí grafitu – tuhy.

V období kolem počátku našeho letopočtu přicházejí na tlumačovské území, opuštěné keltským obyvatelstvem, skupiny germánských osadníků kteří na dobu zhruba čtyř století osídlili příhodné oblasti. Germánské osídlení z mladší doby římské (180 – 375) na tlumačovském katastru můžeme lokalizovat v trati Rybníček, které zasahuje do laténského osídlení, kde kromě střepového materiálu se nalezla i římská mince – follis G.V.Diocletiana z let 294 – 305 n.l. (Minci nalezl v roce 2000 jednatel Historického spolku Josef Horníček.)
Nálezy z doby stěhování národů (375-600) jsou skrovné a jen náznaky osídlení z tohoto údobí se nacházejí v trati Podrybničí.

Římské mince
llustrační ukázka mince Diocletiana.

Příchod slovanských kmenů na naše území dochází někdy v průběhu první poloviny 6. století. Na počátku 7. století dochází u západních Slovanů k vytvoření prvního kmenového svazu označovaného jako Sámova říše. Nelze pochybovat, že již v této době dochází k imigraci Slovanských kmenů i do tlumačovského regionu a nedávné archeologické výzkumy v létech 1988/89 této slovanské lokality v trati Kráčiny potvrdily v několika sídlištních objektech existenci keramiky již z konce 8. století. Roku 822 se poprvé v písemných pramenech objevují Moravané a v této době rovněž vrcholí historický proces, jakým je vytvoření prvního západoslovanského státu – Velké Moravy. Do tohoto údobí, které rámcově spadá mezi léta 800 – 950, nazývaného dobou středohradištní, náleží i slovanské sídliště na Kráčinách, což dokládají nálezy v sídlištních objektech, ať již s kamennou destrukcí či nálezem železných lup, množstvím železité strusky, šipek, kovářského kladiva a četného keramického materiálu.

Sídliště se rozprostíralo na mírné terénní vlně (186 m) zvedající se nad inundací řeky Moravy a nemělo jen zemědělský charakter, což dokládají četné pozůstatky domestikovaných zvířat, ale i řemeslný ráz, jakým byla tavba a získávání železa z železitých rud a dalším zpracováním na předměty denní potřeby. Na této lokalit bylo prozkoumáno 32 zahloubených objektů, z nichž část lze považovat za polozemnice, tzn. stálá obydlí. Tato societa své mrtvé pohřbívala na nedalekém Slivotíně, kde při odkryvu a lámání kamene byly v létech 1864 – 1883 v hloubce cca 2 m nalezeny tři hroby ve vzdálenosti 10 – 20 sáhů (tzn. 17,5 – 35,0 m) od sebe, z nichž poslední byl před zničením zachráněn, resp. jeho výbava, tzn. železný hrot kopí, sekera, torzo železné ostruhy a keramická 13 cm vysoká nádobka vejčitého tvaru, která se nacházela u nohou zesnulého.

Z této hrobové výbavy lze usuzovat, že se jedná o jedince mužského pohlaví, bojovníka, resp. o osobu vyššího společenského postavení. Do života dalšího vývoje slovanského sídliště na Kráčinách se výrazně zapsala otázka a problematika klimatických změn, ke kterým na našem území došlo v průběhu 8. až 12. století, a které formovaly, jak lze s určitostí předpokládat, další vývoj této slovanské society. Podle názorů odborníků se v těchto dobách měnily klimatické poměry v závislosti na změnách ekliptiky země, takže cyklony přinášející srážky měnily poněkud svůj směr a zasahovaly do oblastí v minulosti bez větších klimatických výkyvů, jejichž výsledkem byla změna klimatu. Převládalo-li v 9. století spíše suché, stepní klima, v dalších staletích, především od konce 10. – 12. století značně přibývalo srážek, což vedlo především v inundačních terénech u řek k trvalejším záplavám, vzniku nových ramen řečišť, mokřadel, bažin a močálů. Prostor sídliště na Kráčinách, které se nacházelo v nadmořské výšce 186 m, se těmito klimatickými změnami dostalo do záplavové oblasti nově vzniklých ramen řeky Moravy (resp. Mojeny), kde celá oblast Kráčin se stala mokřadlem, což dokumentuje ještě i situační mapa Tlumačova z roku 1770. Lze hypoteticky předpokládat, že tyto změny vedly i k zániku slovanského sídliště na výše uvedené lokalitě a přesunutí, resp. přemístění této society jižněji do výše položených míst s přístupem k řece, které zároveň nově vzniklé sídliště z jedné strany chránilo a současně se nacházelo v blízkosti frekventované průběžné cesty. Tato kriteria splňoval prostor resp. místo dnešního Komenského náměstí, které se nachází v nadmořské výšce 190 m a které se stalo základním a výchozím prostorem pro vznik nového sídliště a pozdějšího městečka. Lze předpokládat, že k tomuto posunu a vzniku již hrazeného sídliště hradištního charakteru s kontinuálním dalším vývojem došlo někdy na přelomu 10. a 11 století, které během let nabývalo na významu.

Nejstarší zmínka o existenci Tlumačova se nachází v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1141, která spisuje veškerý církevní majetek při východní hranici českého přemyslovského státu, který v této době přináležel ke správnímu hradskému obvodu přerovskému a hradskému obvodu spitihněvskému, kde Tlumačov náležel k prvně jmenovanému. Tato listina vznikla v době přenesení biskupské katedry od kostela sv. Petra v Olomouci do nového katedrálního chrámu sv. Václava roku 1141 a obsahuje seznam majetku a míst po novém rozdělení olomoucké diecéze k jednotlivým arcijáhentvím, jako novým správním institucím nad farnostmi. Tato listina udává mimo jiné i jeden lán nacházející se na Telmakové, psáno „Na telmacoue".

Lze oprávněně hypoteticky předpokládat, že toto nové, zprvu asi otevřené sídliště se během let změnilo v opevněné, palisádou a valem obehnané místo s přístupovou cestou ve tvaru kapsy – „telma“ a které během 12. a 13. století se začalo svým uspořádáním strukturovat v opevněné městečko – oppidum, o jehož existenci je první zmínka již k roku 1368. Vlastní městečko Tlumachow – oppidum Tlumaschaw – se rozrůstalo co do počtu do „tlumy“ domů a obyvatel, které již tehdy nestačilo pojmout veškeré obyvatelstvo a začíná se rozrůstat v dostatečné vzdálenosti po obou stranách hulínské brány o předměstí Horní a Dolní, které se situovaly kolem průběžné cesty vedoucí na severu přes Hulín do Přerova a na jihu přes Otrokovice na Spytihněv – Napajedla, takže k roku 1407 je stávající předměstí co do počtu obyvatel a domů, resp. hospodářských usedlostí, větší než příkopem a palisádou opevněné městečko. K tomuto roku mělo Horní předměstí 25 domů, Dolní 29 domů a vlastní městečko čítalo včetně kovárny, radnice asi 28 domů, což představuje celkem 82 domů s cca 520 obyvateli, což je asi 285 žen včetně dívek a 235 mužů včetně chlapců, počítaje cca 6,5 obyvatel na jeden dům. Celkový počet obyvatel na jeden dům nebyl vyšší než maximálně 10 osob, který se snižoval v důsledku vysoké dětské úmrtnosti až na 5 – 7 osob. Tím se Tlumačov co do počtu obyvatel blížil městům, jakým byly Chýnov, Žďár nad Sázavou a další, s počtem nad 700 obyvatel. Městečko, jak lze předpokládat, bylo chráněno od cesty příkopem a palisádovým opevněním a hlavní přístupová cesta vedla přes Hulínskou bránu, která se nacházela v místech vedle nynější farské zahrady, naproti panského domu a bývalé tvrze.

Rekonstrukce městečka a předměstí Tlumačova z listiny z r. 1407
Rekonstrukce městečka a předměstí Tlumačova z listiny z r. 1407 mezi Kateřinou z Lomnice a Oldřichem Stošem z Kounic.

Tento prostor byl později přeměněn v záhumenicové zahrady a nebyl až do poloviny 18. století, když se započalo se stavbou nové fary a přilehlých hospodářských budov (1759), nikdy zastavěn, kde touto prolukou bylo vidět až do náměstí na radniční budovu. Z polohy městečka a stávajících komunikací lze předpokládat, že po stranách Hulínské brány se nacházely dvě – Horní a Dolní – branky, resp. fortny, které sloužily k průchodu a průjezdu menších povozů obyvatelům městečka, ať již ke kostelu, hřbitovu, nebo na obhospodařované pozemky. Místní část, tzv. bývalý Klebetov, se nacházela již vně opevnění a sloužila spíše k provozování řemesel, která pracovala s ohněm a zároveň s volným přístupem k vodě. V těchto místech se v 16. století nacházel i panský pivovar. Mezi tyto řemeslníky náleželi především hrnčíř, smolař, koželuh a především kováři, kteří se zabývali výrobou železných nástrojů a pomůcek od potřebného hřebíku až po sekery, přičemž postupovali od získání železné lupy tavbou rud bohatých na železo a zpracování kováním až do finálního výrobku. Dokladem této činnosti je vyrovnání terénu podlahy struskou, jako odpadu tavby, nalezené v místech výkopu u štítové zdi při domu č. 54, kterou lze na základě doprovodného střepového materiálu datovat na přelom 14. a 15. století. Z věnného práva na 200 hřiven pražských grošů mezi Kateřinou z Lomnice a Oldřichem Stošem z Kounic z roku 1407 se dovídáme, že obyvatelé tlumačovského předměstí odváděli vrchnosti daň v nemalé výši.

V době kolem roku 1261 je Tlumačov v držení pána Záštity z Tlumačova, přičemž sousední Kvasice s přilehlými statky vlastnil významný rod Benešoviců, který sídlil v kvasické tvrzi a užíval označení „z Kvasic“ (roku 1248 se mezi svědky uvádí Ondřej z Kvasic, syn Beneše z Benešova). Že se jednalo o dva významné feudály, je patrné z listiny z roku 1269, kterým se urovnal spor mezi opatem velehradským a měšťanem opavským, kde prvou stranu v tomto sporu, mezi jinými, zastupoval Záštita z Tlumačova a druhou Milota z Kvasic z rodu Benešoviců. V dalších třech listinách z roku 1275 a 1276 je Záštita označován již přídomkem z Kurovic. Z této časové posloupnosti užívání přídomku z Tlumačova a z Kurovic, jako místa svého sídla, lze konstatovat, že Záštita v průběhu let 1261 – 1270/74 sídlil v Tlumačově a teprve někdy v polovině 80. let 13. století získal Kurovice, kde přesídlil. K roku 1339 se v Kurovicích připomíná jeho vdova Gertruda a syn Beneš zvaný Huz. Koncem 13. a počátkem 14. století náleží již Tlumačov spolu s příslušnými statky Záhlinicemi, Olšovcem a pozdějším Hoštínkem v rámci majetkového komplexu již kvasickým Benešovicům, kteří jej drželi až do roku 1421 – 1423. Proto z výše uvedených historických událostí lze hypoteticky usuzovat, že v průběhu let 1261 – 1270 postavil Záštita na nejvyšším místě Tlumačova vedle kostela (nadm. výška 191 m) obytnou tvrz ve formě čtyřhranné věže, jejíž pozůstatky jsou v půdorysné dispozici stávajícího mladšího panského domu, patrné do dnešních dnů o délce cca 7 x 7 m, orientované k průběžné cestě a naproti Hulínské bráně opevněného městečka, jako své feudální sídlo.

Roku 1355 vložili bratři Milota a Budiš kvasičtí do zemských desek své sestře Heleně na příslušných tlumačovských vesnicích roční příjem na věno ve výši 10 hřiven pražských grošů na Záhlinicích a 6 hřiven na Olšovci. V té době, jak lze předpokládat, dochází i k výzdobě klenby presbytáře kostela s křížovým žebrovím, která byla opatřena rostlinným úponkovým motivem. Není vyloučeno, že presbytář byl ukončen věžovitou zvonicí, která sloužila k brzkému zpozorování blížícího se nebezpečí, případně vzniku požáru v městečku. Není známo, zda se na výzdobě podíleli oba bratři, neboť již k roku 1365 je Budiš mrtev, nebo zda je realizoval již samotný Milota z Kvasic, který po Budišově smrti spravoval celé kvasicko-tlumačovské území. Je však jisto, že Milota ve stáří inklinoval k nábožnému pojímání života, což je patrné i ze zřízení zádušní nadace dne 11 4. 1368 ve prospěch konventu Velehradského kláštera ve výši 3 hřiven ročního platu pražských grošů moravského čísla (tj. 64 pražských grošů do 1 moravské hřivny) váznoucích na Olšovci, který se nacházel blízko městečka Tlumačova – „oppidum Tlumaschaw".

V průběhu let byl Tlumačov v držení těchto feudálních pánů a jejich rodů:

Nahoru

1. Záštita z Tlumačova 1261 – 1269/70
2. Páni z Benešova:
Beneš z Benešova 1302 – 1340?
Milota a Budiš - společně 1340? – 1365
Milota sám 1365 – 1372
Budiš z Benešova 1372 – 1397
Kateřina (Kartuše) z Lomnice - manželka 1397 –1407
nezl. Milota z Benešova - syn
za nezl. Beneš z Benešova - Kvasic 1407 – 1411
Petr Strážnický z Kravař 1411 – 1412/13
Milota z Benešova - sám 1412/13 – 1415
spolek Miloty s Petrem z Kravař 29.6.1415 (1417-Trávníky)-1421
Petr Strážnický z Kravař sám 1421 – 1423
 3. Páni z Kounic:
Oldřich Stoš z Kounic (od 10.1.1407 – 1416 věnné,
dědičné právo na předměstí
Tlumačova, Olšovec a Hoštínek)
1423 – 1429 vlastník Tlumačova
Oldřich Stoš z Kounic 1429 – 1463 (1437 prodal Trávníky Janu z Rakové)
Jan Stoš z Kounic 1464 – 1475
Oldřich II. Stoš z Kounic 1476 – 1490
syn Hynek Bilík z Kornic 1509 – 1527
4. Páni z Bystřice:
bratři Jan a Šebor Bořita z Bystřice a matka Dorota z Krumsína 1490 – 1495
Šebor Bořita prodal Tlumačov 1494/95
5. Páni z Kornic:
Sobek Bilík z Kornic 1494/95 – 1499
vdova Kateřina z Kravař 1500 – 1508
6. Páni ze Šternberka:
Jan st. ze Šternberka 1527 – 1536
Albrecht ze Šternberka 1536 – 1544/45
7. Páni z Ludanic:
Jan st. z Ludanic 1545 – 1554
Václav z Ludanic 1555 – 1556
Jan a Hynek z Ludanic 1557 – 1558
Hynek z Ludanic 1559 – 1568
Václav z Ludanic 1569 – 1571
8. Kašpar Viškota z Vodník 24.6.1571 – 6.1.1573
(po úmrtí prodali poručníci Kvasice a Tlumačov) 30.6.1574)
9. Páni z Vrchlabě::
Kunata Kurovský z Vrchlabě 1574 – 1584/85
Havel Kurovský z Vrchlabě 1585 – 24.3.1589
Saloména Zoubková ze Zdětína 24.3.1589 – 5.2.1596
její manžel Rudolf purkrabí z Donína 19.2.1596 – 28.8.1610
vdova Anna Hofmanová z Grynpychlu 1610 – 1638
10. Páni z Rottalu: (Tlumačov pod Napajedly)
Jan hr. z Rottalu 1638 – 1674
Julius Vilém hr. z Rottalu 1674 –1691 (od roku 1692 – fideikomis.)
Adam Jáchym hr. z Rottalu 1709 – 1746
Leopold hr. z Rottalu 1746 – 1750
František Antonín hr. z Rottalu 1750 – 1762 (1753 fideikomis. zrušen)

Po pánech z Rottalu se Tlumačov dostává do držení hrabat z Mote ž Abate, hrabat z Fünfkirchenu, hrabat ze Stockau, hrabat z Coblenzu, kde poslední byl hrabě z Ditrichštejna.

Mezi nejstarší architektonické historické památky náleží kostel sv. Martina a sousední panský dům č.p. 90, který v 50. letech 17. století byl přeměněn v panský nájemní hostinec. Co se dotýká historie tlumačovského kostela, lze konstatovat, že prodělal časově několik stavebních přeměn, a to od doby po vzniku až po současnost. když a za jakých podmínek se započalo se stavbou tohoto kostela, neuvádějí žádné historické prameny, avšak ze stavebního průzkumu spolu s historickou stavební faktografií a z torzovitě dochovaných nástěnných maleb – fresek – lze konstatovat, že nejstarší části stávajícího kostela je presbyterium. Jedná se o jednolodní, longitudiální stavbu s pravoúhle ukončeným presbytářem orientovaným na východ, na západní straně lodě s panskou tribunou – emporou. Presbyterium je ukončeno křížovou klenbou s hranolovými žebry s okosenými hranami a středovým svorníkem.

Nahoru

Prostor jednotlivých polí vyplňují fresky s námětem rostlinných úponů, které jsou časově mladší než nástěnné malby – fresky, nacházející se v presbytáři s postavami trůnící korunované P. Marie s knihou, jako královnou nebes - „Regina Coeli“ a pannou nejmoudřejší – „Virgo Sapientisima“, trůnícím a žehnajícím Kristem s rozevřenou knihou a dalšími postavami evangelistů, buď s knihou, nebo svitkem (rotulus) v pozdně románském výtvarném pojetí se splývavou drapérií a záhyby – lomy roucha, doplněné nadsazeným gestem postav a byzantizujícími prvky kompozice obličejové, resp. výrazové části spolu s vlasovou úpravou a perličkovou aureolou shodného provedení a rázu, jakou můžeme pozorovat na starších denárových jaromírových ražbách, vzniklých před rokem 1034 s žehnajícím poprsím Krista en face a knihou s opisem IHC XPC DNZ NOSTER-IESUS CHRISTOS DOMINUS NOSTER – Ježíš Kristus, náš pán. Barevnost nástěnných fresek, zahrnující okr, červeň, světlou žluť – oranž, bělobu a hněď spíše figury resp. postavy kolorují než modelují a jsou stále umístěné v jediném prostorovém plánu. Na východní straně, napravo od mensy se ve zdi pod freskovým polem nachází obdélníkový výklenek – sanktuarium, který v horní části je v malbě dotvořen do stříškovité podoby ve tvaru archy.Fragmentálně dochovaný tvar a profilace okna na jižní straně presbyteria spolu s 11 cm širokým okenním ostěním nebo ostěním portálu s charakteristickým románským prvkem tvaru bobulek, které bylo sekundárně použito při osazení vchodového kamene do pozdější krypty a kněžištěm zaklenutým křížovou žebrovou klenbou spolu s fragmentálně dochovanými nástěnnými freskami atd. určují dobu vzniku této sakrální stavby do doby panování Václava I., tzn. v průběhu let 1230 – 1253, resp. do druhé čtvrtiny 13. století, snad až do doby po tatarském vpádu na Moravu, tzn. po roce 1241. Okna v presbytáři a lodi prodělala několikanásobnou přestavbu až po barokní úpravu, kde okenní šambrány spolu se středovým klenákem byly při poslední opravě kostela v roce 1967/68 odstraněny. Kněžiště od lodi odděluje triumfální oblouk. Loď je ukončena plochým stropem, na západě s již upravenou tribunou na dvou sloupech a hřebínkovým klenebním polem. Proto stávající jednolodní kostel na základě stavebních prvků a celkové dispozice byl postaven někdy mezi léty 1241 – 1250, tedy ještě v době před držbou Tlumačova pánem Záštitem „de Tlumachow“, který se připomíná k roku 1261 a 1269. To ovšem nevylučuje otázku existence ještě starší sakrální stavby než je tato stávající. O kostelu sv. Martina v Tlumačově nevíme, když a kým byl vystavěn a neznáme ani jeho původní patrocinium. Zasvěcení této sakrální stavby sv. Martinovi z Tours a ze Sabarie pochází teprve až z roku 1659, když na žádost tlumačovských občanů byl kostel znovu vysvěcen a zasvěcen tomuto křesťanskému světci, jelikož během let, důsledkem dlouhotrvajících dějinných a církevně politických nepokojů a událostí, se v průběhu 15. a 16. století nejen zapomnělo na původní patrocinium kostela, ale i na vlastní církevní původ chrámu, tzn. zda se jednalo o římskokatolický nebo evangelický kostel. Tato neznalost je patrná z tlumačovské žádosti z roku 1659.
"Ačkoliv od 70. let, co se pamatovat může, v témž chrámu Páně evangelické náboženství skrze praedikanty (protože vrchnost téhož náboženství byla) se vykonávalo, však znamení, totiž obrazy Panny Marie, sv. Petr a sv. Jana, jakkoliv již zatřeny jsou, znamení kostela katolického bývalého ukazují."
Skutečnost, že k znovu vysvěcení a zasvěcení kostela sv. Martinovi z Tours došlo ještě téhož roku, tzn. 1659, dokládá i toho času nezvěstná pečeť z roku 1659 v kruhovém poli se sv. Martinem na koni, který mečem roztíná plášť, a žebrákem, s kruhovým opisovým pásem: PECZET MIESTECZKA TLUMACZOWA.

Tlumačov, pečeť z roku 1659
Pečeť z roku 1659

Tlumačov, pečeť z roku 1695
Pečeť z roku 1695


O znakové privilegium městečko Tlumačov nikdy nežádalo, a tudíž jej ani neobdrželo. Jelikož před, ale i v průběhu dalších, se již žádná další pečeť nevyskytuje a váže se jen s rokem 1659, lze konstatovat, že se jedná o pamětní, příležitostní pečeť, jejíž typář byl zhotoven na počest znovuvysvěcení a zasvěcení kostela sv. Martinovi, poněvadž k roku 1659 připadlo jeho 1290. výročí, které uplynulo od jeho zvolení za biskupa v Tours (369/70).

Roku 1691 kostel vyhořel, avšak již roku 1695 byl asi znovu opraven, poněvadž z téhož roku se dochoval typář provedený ve stříbře s bronzovým držadlem o průměru 36,5 mm s obrazem sv. Martina na koni a žebrákem s opisem: 1695 PECZET MIESTECZKA TLUMACZOWA. I v tomto případě se jedná o slavnostní, pamětní a příležitostní pečetidlo zhotovené na počest 1300letého výročí, které uplynulo od úmrtí biskupa sv. Martina z Tours (395/397), jako patrona nejen tlumačovského kostela, ale i městečka Tlumačova.

Tlumačovský kostel byl stavěn na základě délkových jednotek římských, tzn. 1 stopa – 29,575 cm, loket o dvou římských stopách – 59,15. Po vytyčení osy budoucího kostela „toto sole oriente“, určeného patrocinia, došlo stavebníkem k vytyčení základů chrámu, resp. jeho délky, která se rovnala 30 loktům nebo 60 stopám, tj. 17,745 m, což odpovídá délce 40 římských loktů – cubitus (44.36250 cm). Presbytérium je tvořeno 2/5 celkové délky, což se rovná 12 loktům jak na délku, tak i šířku, což je 7,0980 m, kde síla 2 loktů tvoří obvodové zdivo presbytáře a šířku triumfálního oblouku, tj. 1,1830 m, takže vnitřní prostor presbytáře je 8 x 8 loktů, resp. 16 x 16 stop, což je plocha o rozměrech 4,7320 m x 4,7320 m. Přechod v obdélnou loď tvoří triumfální oblouk a vlastní délka lodi je tvořena zbývajícími 3/5 celkové délky, což se rovná délce 18 loktů nebo 36 stopám, tj. 10,6470 m, neboli délce 6 sáhů, ze které o síle 2 loktů (1,1830 m) je tvořena západní obvodová zeď. Celková vnitřní délka lodě se rovná šířce pravoúhlého presbytáře včetně severní a jižní obvodové zdi (8 loktů + 2x2 lokty), což je délka 12 loktů nebo 24 stop, tj. 7,0980 m. Celková šířka lodě včetně zdí je 16 loktů nebo 32 stop, tj. 9,4640 m. Rozdělením vnitřního prostoru na západě i s obvodovou zdí v modulu 6 loktů po ose a 2 loktů v šířce obdržíme rozmístění obou nosných sloupů, na kterých spočívá panská empora o délce 4 loktů, tj. 2,3660 m, nyní ovšem již v barokní podobě. Dalším dělením obdržíme rozmístění oken, vstupního otvoru – dveří, které se původně nacházely na severní straně, i umístění mensy. Z významového hlediska není bez zajímavosti, že kostel byl stavěn v modulu stopy lunárního roku o 354,9 dnech, a to jak presbytář s vnějším obvodovým zdivem, ležícím na kružnici o poloměru r = 6 loktů nebo 12 stop, tj. 354,9 cm, nebo vnitřní šířkou lodě od středové osy o délce 6 loktů, tj. 354,90 cm. Síla obvodového zdiva je 2 lokty, tj. 4 stopy, 1,183 m. Vnitřní délka lodě se rovná vnější šířce o délce 16 loktů, tj. 9,464 m, kde poloměr opsané kružnice se rovná 4,732 m, což se rovná délce prutu (malého), zavedeného Karlem IV., nebo délce 2 láter (2 x 2,366 m = 4,732 m).

Nahoru

Lze proto předpokládat, že všechny církevní stavby vnikaly na základě předem daného a stanoveného kánonu a modulu jednotek, jakožto souboru zásad, předpisů, směrnic, resp. dogma, které za určitých časových a jiných okolností byly stanoveny a vzaty za obecně platná kritéria při stavbě křesťanských chrámů s určenou veličinou, konstantou, resp. hodnotou komplexního čísla s relativní délkovou jednotkou, odvozenou z prvků dané stavby, jako absolutní délkové jednotky určující všechny základní rozměry stavby, což je v našem případě stopa. Architektonická dispozice těchto staveb byla stavebníkem adekvátně promyšlena do všech detailů i se zakódováním mystických, symbolických prvků, jakým je délka roku určovaná křesťanskou ideologií světců atd., kde tato symbolika se projevuje promítnutím daného symbolického čísla do půdorysu stavby, tzn. presbyteria a lodě. Tato symbolika se ve zjednodušené formě promítla i do pozdějších staveb kostelů, kaplí, případně božích muk, jakou je např. dispozice trojúhelných základů jako symbol a atribut sv. Trojice, nebo sv. Anny Samatřetí (Anna s Marií a Ježíšem), nebo pětiúhelná dispozice odvozením z čísla 5, symbolizující pět hvězd, které se objevily při svržení sv. Jana Nepomuckého do Vltavy a které nese i na svatozáři (např. kostel N. Trojice, Andělská Hora nebo kostel sv. Jana Nepomuckého v Zelené Hoře u Žďáru nad Sázavou). Symbolika čísla pět může upomínat i na upálení pěti cisterciáckých mnichů roku 1421, jak je tomu např. u kaple p. Marie v Kouřimi, atd.

Kostel sv. Martina je názornou ukázkou kánonu a použitého modulu poplatného i pro starší církevní stavby před i z velkomoravského horizontu, jakým je např. kostel ve Starém Městě „Na Valách“ ze samého počátku druhé poloviny 9. století s obdélnou lodí a protáhlým, apsidovitě, resp. půlkruhovitě, ukončeným presbytářem. I v tomto případě, kde je presbytář ukončen sice půlkruhovitou apsidou, je tato ukončena v modulu 12 římských stop. tzn. 354,9 cm, tj. v symbolice lunárního roku.

Obdobné stavby známe i pro základ vzniku rotund i s přilehlou apsidou. Velikost tlumačovského kostela, tj. délku i šířku, určuje soustava kružnic, udávající velikost lodě a presbytáře. Vnější kružnice lodě vplývá do vnitřní kružnice presbytáře v poměru daných poloměrů 5:2 a vnitřní kružnice lodě vplývá do vnější kružnice presbytáře v poměrech poloměrů 4:3, vyjadřující vztah poměrů kružnic k celku.

Součet poloměrů těchto kružnic, tj. 5 + 2 = 7 a 4 + 3 = 7, určují střed lodě a presbytáře a vymezují délku a střed triumfálního oblouku a současně symbolizují a přirovnávají vznik středověkého chrámu, jako vyjádření křesťanského universa – mikrokosmu křesťanství – k aktu a etapám stvoření světa, kde podle Genesis se tento proces odehrál v průběhu 6 dnů a jednoho dne odpočinku stvořitele, tj. v 7 dnech.

Akt vlastního stvoření, včetně prvního člověka, proběhl a byl ukončen v šesti dnech, tzn. v našem případě délce 6 průměrů, které tvoří šířku a délku presbytáře jako jeden celek, tj. 6x118,3 = 709,8 cm jako průměr kružnice, kde poloměrem této je 709,8:2 = 354,9 cm, což symbolizuje jeden ukončený lunární rok jako jeden ukončený celek náboženského roku v životě věřícího člověka, křesťana.

Na základě půdorysné dispozice tlumačovského kostela nacházíme nejbližšího srovnání v půdorysu kostela sv. Voršily v Újezdci u Bělčic, datovaného do druhé čtvrtiny 13. století.

Existence kostela se nepřímo připomíná k roku 1368 a posléze k roku 1373, kde již existovala fara, která se připomíná znovu k roku 1407. K faře byly přifařeny osady Hoštínek, Olšovec, Kurovice a Záhlinice. V druhém desetiletí 15. století se na Moravě zformovala mocná skupina šlechty nakloněná husitismu, ovládající zemské úřady a otevřela viklefsko-husitské agitaci moravský venkov. Moravští páni, jako Lacek z Kravař, Petr Strážnický z Kravař a další, využili svého patronátního práva nad farami a začali do svých kostelů uvádět husitské kněze, takže již od roku 1419 se tlumačovská fara stává husitskou.

Posléze faru i kostel až do konce 16., resp. do počátku 17. století, ovládli Bratříci, Jednota bratrská, kazatelé protestantští, evangelíci. V období třicetileté války roku 1620/21 byl Tlumačov spolu s farou, kostelem a kostelní kryptou vypleněn a vydrancován polskými císařskými lisovčíky, čímž fara zanikla. Ve 40. létech 17. století byl Tlumačov přifařen k Hulínu a od roku 1656 ke Kvasicím. Fara byla obnovena teprve v roce 1755 a k Tlumačovu přifařeny Kurovice a Záhlinice, které roku 1784 byly opět odloučeny a pod Tlumačov spadaly jen dvory Skalka a Terezov.

Ve 14. a 15. století se spolu s existencí vlastnického tribunového kostela pojí i problematika Tvrze, jako opevněného sídla tlumačovského feudála.

Rekonstrukce kostela sv. Martina z pol. 13. století
Situační pohled a rekonstrukce kostela sv. Martina z poloviny 13. století
se srubovou věžovitou zvonicí.

První čtyřhrannou obytnou věžovitou tvrz postavil jižně od kostela Záštita z Tlumačova.
Ze stavební dispozice panského domu č.p. 90 vyplývá, že další rozšiřovací fáze výstavby proběhla někdy v průběhu 15. století, v době, když Tlumačov náležel roku Stošů z Kounic (1423-1490), když stávající čtverhranná tvrz byla nově rozšířena o jižní a východní palácové křídlo s obrannou zdí, obepínající kostel, vůči průběžné cestě s přístupem od Hulínské brány.

Kresebná rekonstrukce a situační pohled na kostel a tvrz z 15. století
Kresebná rekonstrukce a situační pohled na kostel a tvrz z 15. století, pohled od cesty.

Zjišťovací archeologický průzkum na severní straně panského domu prokázal zbytky zdiva z lomového kamene, spojovaného jílem bez použití malty a podle archeologických nálezů lze tuto zařadit na počátek 15. století.

Tam, kde sídlem drobné vesnické šlechty zůstaly obytné tvrze jako správní centrum feudálního statku, byly tyto od 16. století přestavěny v zámky a ztrácejí svou původní obrannou funkci. Tento případ nastal i u tlumačovské tvrze, jak lze předpokládat někdy mezi léty 1495 – 1527, když Tlumačov drželi páni Bilíkové z Kornic, došlo k přístavbě nového palácového křídla souběžně a rovnoběžně s průběžnou silnicí, která do nového objektu zahrnula i stávající starou tvrz s tím, že věžovitou část snížila na roveň nové obytné části i s využitím stávajícího obranného zdiva ve prospěch obytné části a hospodářského zázemí. Tím se celý objekt změnil v panský dům, resp. obytnou tvrz – zámeček s průčelím s renesančním ostěním oken, orientovaný k cestě..

Situační pohled ze 16. století
Situační plán - kostel a tvrz z počátku 16. století.

Pohled na panský dům s kostelem před r 1585
Kresebná rekonstrukce panského domu s kostelem před r. 1585, pohled od cesty.

Původní sklepní prostor čtyřhranné tvrze byl zasypán, čehož dokladem je do dnešních dnů zazděný vchod. Teprve ve druhé polovině 18. století došlo k přístavbě prvního patra vepřovicemi, tzn. v době, když objekt sloužil již jako nájemní hostinec.

Roku 1527 prodal Hynek Bilík z Kornic Janu st. ze Šternberka městečko Tlumačov s tvrzí, dvorem a mlýnem, který jej připojil ke kvasickému panství, od kterého pak Kunata Kurovský z Vrchlabě jej roku 1585 oddělil a odevzdal synovci Havlovi Kurovskému z Vrchlabě. Roku 1585, když vlastníkem tlumačovského panství byl ještě Kunata Kurovský z Vrchlabě, byla na západní straně kostela přistavena renesanční kostelní věž, kterou stavěl Šimon Vlach z Kroměříže, která později – obdobně jako kostel – byla barokně upravena.

Tlumačov, kresebná rekonstrukce, pohled na kostel s panským domem

Kresebná rekonstrukce, pohled na kostel s panským domem

Současně s budováním věže došlo i ke stavební úpravě kostela, kde západní zeď styčná s věží byla zesílena, na severní straně presbytáře byla znovu vybudována sakristie, v kostele zvětšena okna a pod presbytářem zřízena krypta s vchodem v lodi těsně před triumfálním obloukem. Západní obvodová zeď souběžná s cestou byla v důsledku přístavby věže zbourána, poněvadž zasahovala do této a posunuta více k cestě. Hlavní kostelní vchod byl nyní situován do věžovité přístavby a opatřen pískovcovým renesančním portálem s rostlinným, listovým reliéfem. Současně byly přistaveny schody a osazeny dveře na věž a panskou emporu. Roku 1691 kostel vyhořel a do roku oslav sv. Martina 1695 zhruba opraven. Opravy trvaly až do roku 1713, když bylo zastřešeno schodiště na věž a kůr a téhož roku byl ulit zvon sv. Martina. Roku 1755 byla opět v Tlumačově zřízena fara, která byla severozápadně od kostela dostavěna roku 1759. Jedná se o jednopatrovou budovu, tehdy v průčelí se slunečními hodinami, spolu s hospodářskými budovami s průčelím orientovaným k silnici. Nad dveřmi v pískovcovém portálu nápis: A VIRGINEO PARTU 1759 /Od narození Páně/25.12./1759/.
V letech 1755 – 1759 byla provedena generální oprava kostela, kde k sakristii bylo přistaveno zádveří a současně ze statistického hlediska byl zúžen vchod do krypty až na šířku 77,0 cm, kde na jižní straně byl v kryptě přistavěn podpěrný pilíř.

Roku 1802 shořela farní i kostelní střecha i s malou věžičkou nad presbytářem, kde byl umístěn zvon, tzv. umíráček, která po požáru již nebyla obnovena. Roku 1862 dovezl farář Steiniger ostatky sv. Martina z Tour, které byly uloženy do oltáře, v současné době jsou uschovány na tlumačovské faře. V kostelní kryptě jako první byl dne 29. 8. 1610 pohřben a uložen Rudolf purkrabí z Donína, jehož cínová rakev byla v období 30leté války roku 1420/21 císařským polským vojskem otevřena, vykradena a ostatky vyhozeny na dlažbu krypty. Jeho náhrobek se nachází ve stávajícím kostele.

Náhrobek Rudolfa purkrabího z Donína z roku 1610
Náhrobek Rudolfa purkrabího z Donína z roku 1610.

Později bylo z cínové rakve ulito šest velkých svícnů. Po stavební opravě krypty v 60. letech 18. století byli do této uloženi tito zesnulí:
Dne 9. 11. 1757 Zuzana Hübnerová, matka faráře Hübnera, dne 10. 4. 1765 farář Hübner (sepultus in crypta ecclesiae Tlumacoviensis), dne 10. 3. 1770 farář Josef František Želetavský (zemřel ve věku 36 let) a poslední dne 2. 1. 1815 (ve věku 64 let) farář František Vokurka. Roku 1777 byl v chrámové lodi napravo pod chorem pochován kooperátor Karel Vakrčka.

Městečko Tlumačov zakusilo mnoho útrap válečných, které se výrazně podepsaly do dějinného vývoje tohoto poddanského městečka.

Nahoru

Roku 1241 byl Tlumačov zpustošen tatarským vpádem a nepokojná byla i doba husitská. Pozdější válečná tažení, která sem v 15. století zasáhla, mezi českým králem Jiříkem z Poděbrad a Matyášem Korvínem zanechala v kraji trvalé následky, které vedly ke zpustnutí tlumačovských osad Olšovce a Hoštínku, které zanikly mezi rokem 1480 – 1515.

Na počátku třicetileté války, tzn. k roku 1620 měl Tlumačov 90 usedlostí, což se rovnalo cca 630 obyvatelům. Po císařském vpádu polských lisevčíků roku 1620, Španělů 1620-21 a Švédů roku 1634 zůstal Tlumačov brzy vylidněn. Bez odezvy nezůstaly v tomto regionu ani turecké války, když roku 1663 na Moravu až k Napajedlům vpadli divocí tataři. Lánový soupis z roku 1670 nám podává konkrétnější obraz té doby. Z 90 usedlostí k roku 1620 byla roku 1670 v Tlumačově 51 usedlostí pustých, tzn. že jen 39 usedlostí bylo osídlených s maximálním počtem cca 235 obyvateli celkem, tzn. že z původního počtu přežila útrapy válečných let jen třetina obyvatel Tlumačova. Lze proto předpokládat, že k roku 1648, jako roku konce třicetileté války byl Tlumačov co do počtu obyvatel téměř liduprázdný.

Hospodářská obnova Tlumačova nebyla snadná především pro neustálé nepokoje ve zdejším pohraničí. V letech 1703 – 1709 zplundrovali Rákocziho kuruci Vizovicko a okolí Luhačovic. Z těchto nepokojných let byla v Tlumačově v trati Kráčiny nalezena uherská poltura (půlgroš) Josefa I. (1705 – 1711) z roku 1709. Roku 1742 byl Tlumačov obsazen pruským vojskem a podruhé v roce 1866. Období let 1650 – 1750 se stalo viditelným symbolem velkostatkářského hospodaření a moci šlechty. Kromě dvorců, ovčínů a rybníků náležely k široce rozvětvenému vrchnostenskému hospodaření pivovary, mlýny, přičemž lidé museli odevzdávat peněžní a naturální dávky, robotovat a odebírat produkty z panských podniků, jako hospod atd. Roku 1638 prodala Anna Hormanová z Grynpychlu za 20.000 zlatých městečko Tlumačov s tvrzí, oběma dvory, pivovarem, mlýnem a šenkem Janu hr. Rottalovi, který jej připojil k Napajedlům.

Jan hrabě z Rottalu
Portrét Jana hr. z Rottalu.

Kolem roku 1665 přeměnil hrabě Rottal tvrz – panský dům na nájemní hostinec s tím, že pivovar se nacházel v Klebetově vedle domu č. 54. K panskému majetku náležel i tlumačovský ovčín a rybník. Řemeslo a obchod se ve městech a městečkách v 18. století viditelně oživovaly. V polovině 18. století začaly v Tlumačově vznikat cechovní organizace, kde mezi nejstarší náleží tkalcovský cech, jak dokládá pečeť z roku 1751. Pečeť je kruhová, ve střední části se sv. Martinem na koni, utínajícím mečem plášť. Po stranách tři tkalcovské člunky. Zprava do leva v opisovém pásu: +PECZET KADLECZKEHO CZECHU MIESTECZKA TLUMACZOWA.AN.1751

Pečeť cechu tkalcovského z r. 1751
Pečeť cechu tkalcovského z r. 1751

Na žádost dalších řemeslníků a živnostníků udílí František Antonín hr. z Rottalu listem ze dne 8. 3. 1752 právo tlumačovským zřídit cechovní truhlici a sdružit se v cech. Toto sdružené cechovní právo je uděleno mistrům těchto řemesel: kovářům, kolářům bednářům, krejčím a ševcům. Současně byly sjednány tištěné generální artikule cechovní z roku 1739 a opis artikul cechu tkalcovského. Již v následujícím roce, tj. 1753, byl zhotoven cechovní typář – pečetidlo, který se dochoval do dnešních dnů.

Otisk typáře Sdružení tlumačovských cechů z roku 1753
Otisk typáře Sdružení tlumačovských cechů z roku 1753

Typář je kruhový, ve střední části tři oválné štítky sestavené k sobě do středu. Pravý štítek se znakem kovářů a kolářů, levý se znakem krejčích a ševců, spodní se znakem bednářů. Po stranách letopočet 17 – 53. Na vnější straně v perlovcovém okraji opis:
.PECZET.KOVARU.KOLA.SEWCU.KREICZI.BED.TLMA(czowa).

Od roku 1766 začal výkup tlumačovských sedláků z poddanství a již v roce 1783 byly vykoupeny všechny usedlosti. S hospodářským rozvojem začíná růst i populační křivka. V roce 1771 – 1772 měl již Tlumačov 960 obyvatel s cca 120 domy, roku 1791 se počet domů zvýšil na 139 s celkovým počtem 1.082 obyvatel, roku 1834 má již Tlumačov 164 domy s 1.253 obyvateli. Městečko Tlumačov kromě živností a řemesel mělo převážně zemědělský charakter. V současné době má tlumačovský katastr 1.551 ha, z toho 1.011 ha polí, 58 ha luk, 1 ha pastvin, 36 ha sadů, 212 ha lesa a 47 ha zahrad. Hlavní zdroj příjmů zemědělcům přinášel chov ušlechtilého hovězího dobytka. Tlumačovští sedláci zakoupili od hraběte ze Stockau z Napajedel plemenné býky, které dovezl z Bernu ve Švýcarsku ke křížení s místním hanáckým plemenem. Vznikl tak známý vysoce užitkový skot bernsko-hanácký. Tlumačov se stal kolébkou chovu tohoto skotu.

Plemenný býk z tlumačovského bernsko-hanáckého chovu
Plemenný býk z tlumačovského bernsko-hanáckého chovu.

Na tlumačovském katastru byly do roku 1923 tři panské dvory, a to v Tlumačově, na Skalách a v Terezově, které přináležely do napajedelského panství. Po tomto roce spadají pod Státní ústřední hřebčinec se sídlem v Tlumačově. V letech 1831, 1849, 1850, 1851, 1855 bylo tlumačovské obyvatelstvo postiženo cholerou. Nejhorším byl rok 1866, když denně umíralo až 8 lidí při celkové ztrátě 115 občanů.

Společenský a spolkový život se rozvíjí již od 70. let 19. století.

Pohled na Dolní ulici z roku 1892
Pohled na Dolní ulici z roku 1892.

Mezi nejstarší náleží Čtenářský spolek, který byl založen na podnět tlumačovského faráře Steinigera dne 30. 11. 1868 a který od roku 1870 měl i vlastní prapor. Kulturní a osvětový život v obci zajišťovala „Osvětová komise“ ustavená dne 26. 10. 1920, která zajišťovala vzdělávací a odborné přednášky, ochotnická, divadelní i loutková představení, výstavy a další. Mezi další náležel Odbor národní jednoty v Tlumačově, který vznikl roku 1912 a již roku 1914 se stal členem Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci. Odbor měl i vlastní spolkový prapor, který byl z jedné strany modrý s postavami slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje, rubní strana červená v modrém poli s moravskou orlicí, se třemi splývajícími stuhami s nápisy: - Za pravdu a právo, Za víru a volnost, Pravda osvobodí nás. Druhým nejstarším je Sbor dobrovolných hasičů, který vznikl poprvé na podnět starosty Kristýnka roku 1873 jako Hasičský spolek, který však zanikl. Teprve roku 1885 vznikl Hasičský sbor a roku 1900 byla v Tlumačově zřízena i Hasičská pojišťovna. Ještě před zlomem letopočtu byla v Tlumačově založena dne 29. 6. 1893 Tělocvičná jednota Sokol, která dne 26. 2. 1896 jmenovala čestným členem jednoty básníka Svatopluka Čecha. Mezi další náležela Dělnická tělocvičná jednota – DTJ, která vznikla dne 27. 2. 1921 ustavující schůzí. Dále v roce 1897 vznikl Honební spolek a roku 1935 Spolek rybářský. Od roku 1931 v Tlumačově působil i Sportovní klub. První film byl v městečku promítán roku 1907 a již v roce 1928 byl Tlumačov elektrifikován. V roce 1934 se v Tlumačově zahájilo promítání zvukového kina v sokolovně. Hospodářský a kulturní život 19. století v Tlumačově výrazně ovlivnila železnice a trhy. Na základě žádosti povolil dne 11. 8. 1836 císař Ferdinand Tlumačovu držet čtyři výroční trhy, a to v pondělí po svátku Tří králů, třetí pondělí po Velikonocích, dále na den sv. Jiljí a v den sv. Havla. První trh se konal již dne 9. 1. 1837. V Tlumačově měly své místo od roku 1873 obilní trhy, od roku 1879 dobytčí trhy a od roku 1893 se každoročně pořádaly prodejní výstavy bernsko-hanáckého skotu.

První vlak projel Tlumačovem roku 1841 a železniční stanice je v místě od roku 1865 tehdy pod názvem Kvasice–Tlumačov, později již jen Tlumačov. Poštovní úřad byl zřízen již v roce 1871. Tlumačovská matrika je vedena od roku 1755 a pozemkové knihy tlumačovského katastrálního území od roku 1782. Již od 80. let 18. století lze v Tlumačově zaznamenat nárůst populační křivky až do roku 1914, která od konce 20. let 20. století má tendenci sestupnou co do počtu obyvatel a průměrného počtu obyvatel na jeden dům.

Rok Počet obyvatel Počet domů Prům. počet obyv. na 1 dům Poznámka
1620 630 91 6,92
1670 235 39 osídlených
51 pustých
6,00
1771-1772 960 120 8,00
1791 1.082 139 7,78
1834 1.253 164 7,64
1850 1.445 239 6,05 cholera
1869 1.490 246 6,06
1880 1.908 300 6,36
1890 2.039 317 6,43
1900 2.224 337 6,59
1910 2.285 348 6,56 I. světová válka
1921 2.183 370 5,90
1930 2.416 443 5,45 II. světová válka
1950 2.611 587 4,45
1961 2.647 633 4,18
1970 2.573 660 3,89
1980 2.500 685 3,65
1991 2.322 661 3,51
2001 2.389 767 3,12

Nahoru

Školství má v Tlumačově hluboké kořeny a sahá až do 15. století, když při farách byly zřizovány školy, které byly jimi vydržovány a učitel – rektor (ludi magister) měl často povinnosti kostelní, později funkci varhaníka. Po zániku tlumačovské fary není žádných zpráv o existenci místní školy. Teprve roku 1656, když se začalo jednat o zřízení fary v Kvasicích a v Tlumačově, byla zřízena fara v Kvasicích, a tím byl Tlumačov přifařen a přiškolen do Kvasic. Avšak již roku 1667 se škola v Tlumačově nachází, jak je patrné ze záznamů v panských rejstřících té doby, kde se uvádějí veškeré panské budovy, a to panský dům, škola, mlýn a pustý šenkovní dům. Na existenci školy lze dále usuzovat ze záznamů z let 1681 a 1682 a v roce 1689 se uvádí „toho času rektor tlumacký“ Jiří Václavík. Existence školy je dále doložena z období let 1755 – 1757. V roce 1771 se škola nacházela na domě č. 92 – Dolní ulice, která v roce 1802 při velkém požáru v Tlumačově vyhořela. V následujících letech se škola uvádí roku 1830 a v roce 1841 se na náměstí postavila nová dvoutřídní škola obecná, v níž se s výukou započalo 1. 1. 1842. Pro velký počet žáků se se školní výukou započalo i v jedné radniční místnosti a od roku 1888 byla celá radnice přestavěna a upravena na další dvoutřídní školní budovu. Roku 1911 byla postavena nová měšťanská škola, k níž byly přiškoleny obce Kvasice, Kurovice, Hostišová Míškovice, Machová, Mysločovice a Záhlinice. Jelikož obecná škola trvala 6 roků, tj. do 12. roku žáka, byla od roku 1833 zřízena Opakovací škola nedělní s dobou trvání dalších 6 let. Roku 1895 byla v Tlumačově zřízena Živnostenská škola pokračovací, která od roku 1908 se stala povinnou i pro učně ze Záhlinic, Kurovic a Machové. Od druhé poloviny 19. století nastává v Tlumačově i rozvoj peněžnictví, kde již od roku 1871 působila Občanská záložna, od roku 1892 Rolnická záložna, později pobočka Spořitelny města Napajedla a od roku 1904 Rolnicko-občanská záložna a roku 1924 Spořitelní a záloženský spolek.

Městečko Tlumačov mělo rovněž i právo hrdelního soudu, a to již před rokem 1460 až do roku 1729, avšak již v roce 1734 bylo Tlumačovu hrdelní právo znovu obnoveno a teprve roku 1752-3 Marií Terezií odňato. Před hrdelním soudem se projednávaly těžké zločiny, jako: urážka Boha a veličenstva, čarodějnictví, falšování peněz, pile proti státu, zabití, vražda, odložení dítěte, potrat, otrava, smilstvo proti přírodě, krvesmilství, cizoložství, únos, žhářství, vloupání a další. Vyšší instancí hrdelního soudu byla apelační komora v Praze, později v Brně. Popravčí místo, kde později stávala šibenice se dochovalo do dnešních dnů v názvu pole „Šibinky“, které ještě v roce 1794 nese název „Šibenice“ a které se nacházelo na rozcestí do Otrokovic, Malenovic a polní cesty k Hájku, čili na místě zvykovém, tzn. na rozcestí. Mezi další chráněné památky kromě již zmiňovaného kostela sv. Martina a panského domu – tvrze, náleží barokní budova fary z roku 1759, kaplička za kostelem z počátku 19. století, na Dolní ulici socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1752, kamenný kříž u kostela z roku 1797 a kříž naproti hřebčínu z roku 1776. Za pozornost stojí pomník obětem I. světové války se stávající sochou T. G. Masaryka od akademického sochaře Pelikána z roku 1946, která jako jedna z mála přečkala dobu totality. Mezi nejstarší stromy nejen v Tlumačově, ale i v okrese, náleží 300 let stará lípa.

Koncem 19. a na počátku 20. století vzrostl počet svobodných živností, které se sdružily dne 19. 6. 1893 v Živnostenské společenstvo v Tlumačově. Ze seznamu živností působících v Tlumačově k roku 1921 lze uvést cihlářství, bednářství, drogerie, holičství, sklenářství, kolářství, krupařství, kramářství, malířství, strojové mlácení, dále obchodníci s dřívím, ovocem, smíšeným zbožím, střižním a krátkým zbožím, s vejci, dále obuvníci, pekaři, pokrývači, prodej hrnců, sedláři, stolaři, krejčí, švadlena, strojnictví, výroba lihovin, zámečnictví, papírnictví a knihtiskařství, cukrář, zedníci, řezníci a hospodští. První průmyslový podnik na výrobu vápna, kuroviny a cementu v Tlumačov postavil roku 1872 Karel Max hrabě Seilern-Aspang. V roce 1938 vznikla v Tlumačově továrna na výrobu hraček, která je v provozu až do dnešních dnů.

V posledních parlamentních volbách, konaných v roce 1935, v době předmnichovského diktátu, zvítězila v Tlumačově strana agrární.

StranaHlasů
1. Strana agrární 372 hlasy
2. Národní socialisté 355 hlasů
3. Lidová strana 173 hlasy
4. Živnostenská strana 138 hlasů
5. Komunistická strana 42 hlasy

Podrobná historie Tlumačova je zpracována podle publikace autora pana Josefa Klose.

Nahoru


 

Styl 2016 I RSS I RSS-Úřední deska I RSS-KIS I XHTML 1.0 Trans I CSS I Webmaster: janrydel@volny.cz
Mobilní verze webu

© Obecní úřad Tlumačov, 2002-17


Vytištěno ze stránek www.tlumacov.cz, všechna práva vyhrazena.
29.03.2017 v 19:07:34, © Obec Tlumačov 2002-2017